No toto? Kdo mi vypustil kolo? :-)
Došlo ke smutné události.... Píchl jsem zadní kolo u Bobíka :-)
No dobrá. Není to žádná tragedie, ale když uvážíme, že Bobík se narodil dřív než nás obsadili Rusové, je to už jiná... Není totiž jasné, jestli se od té doby někdy kolo měnilo, takže matky, kterým jsme v běžném provozu vděční, že drží kolo na svém místě, se změnily v úhlavního nepřítele. Vůbec je nenapadlo se pohnout a to ani při použití opravdu velké síly... Několikadenní používání chemikálií na zrezlé šrouby....nic, ohřívání plamenem....nic, navařený T profil z trubek.....nic, vlastně přece jen něco - ohnul se do vrtule. Při použití silnějšího materiálu zase praskal svár a nakonec nám málem se strejdou popraskaly cévky v očích, jak jsme s nimi kouleli při použití všech našich sil... :-). Už jsem propadal malomocenství... Nikdy bych nevěřil, že je toto možné... Nakonec nás napadlo navařit na matky návarky a sekat do nich sekáčem ve směru povolení matky.... Mraky ran a strejdova nekonečná trpělivost. (Já jsem již mezi tím několikrát navrhoval koupit nový traktor :-) Ale strejda nepovolil a bil a bil... Najednou změna zvuku úderů a.... POVOLENO ! No omluvil jsem se Bobíkovi za své malomocné myšlenky a jsme zase kamarádi. Jo a před tím mlácením je důležité rozžhavit matku do červena a prudce zchladit. Pak samozřejmě musíte koupit matky nové, zalepit duši, nasoukat do pláště, nafouknout a můžete zase do akce...
